Duety: Bernatský si skočil pro třicet dva bodů

Praha/ Druhým dílem v sobotu večer pokračoval pořad České televize Duety…Když hvězdy zpívají. Poprvé se na konci se soutěží jedna z dvojic rozloučila a další počiny svých dosavadních kolegů už budou sledovat pouze jako diváci. Po druhé a na posledy si v pořadu zazpívala dvojice Marcela Březinová a Daniel Rous.
V druhý večer Duetů bylo opět zajímavé jak si se zpěváky a známými osobnostmi zvyklými vystupovat před kamerami a publikem pohrává nervozita. V prvním díle pěvecké soutěže jako první vystoupil pár Vojtěch Bernatský a Petra Janů. V sobotu si mohli vyzkoušet, jak to vypadá z druhého konce. Podle jejich slov však nervozita byla úplně stejná. Sportovní komentátor České televize Vojtěch Bernatský přiznal, že v prvním díle byl velmi nervózní a hodně mu pomohli jeho rodiče, kteří mu v publiku drželi palce.
Tentokrát však již působil jistěji a porotu upoutal úvodním skokem na podium, kterým se přidal ke své pěvecké partnerce zpěvačce Petře Janů. Při přípravách na sobotní vystoupení písně Sedmkrát?, tvrdili, že nejsou dobrými tanečníky a budou se chtít zachránit zpěvem. Na konec však jejich pohybové kreace nebyly až tak špatné a povedlo se jim přesvědčit porotu, že si zaslouží dobré ohodnocení a od porotců dostali úctyhodných třicet dva bodů. V součtu dvaceti sedmi bodů z úvodního večera, tak od poroty získali prozatím padesát devět bodů.
Díky zlepšenému výkonu se tak dělí s hercem Pavlem Zedníčkem a zpěvačkou Radkou Fišarovou o prozatímní první místo. Můžeme se tak těšit, jak se jim bude dařit příští týden, výjimečně v neděli!
Jiří Vostatek

Česko nezískalo ve finále Davis cupu ani bod

Barcelona\Praha – Boj o salátovou mísu skončil pro české tenisty debaklem. Svěřenci kapitána Navrátila dokázali z pěti zápasů vyhrát pouze dva sety a tak český tým finále se Španělskem prohrál 0:5.
Již páteční dvě utkání nastínili, že Španělé budou pro český tým tvrdým oříškem. Finále odstartoval souboj druhého hráče světa Rafaela Nadala s Tomášem Berdychem. Po vyrovnaném prvním setu, který český tenista prohrál 5:7, se utkání změnilo v one man show Rafaela Nadala. Ten v druhém setu nadělil Berdychovy kanárka a ve třetím se nenechal vyvést z míry a vítězstvím utkání rozhodl a vyhrál 3:0. ,, Kdybych vyhrál první sadu bylo by to úplně jiné utkání, zároveň musím ocenit Rafu, hrál neuvěřitelně. ´´ řekl po zápase Tomáš Berdych.
Ve druhém utkání se proti sobě postavili Štěpánek a Ferrer, který nahradil nedoléčeného Verdasca. Po prvních dvou setech, které český bojovník s přehledem vyhrál, to vypadalo na snadné vyrovnání skóre. Jenže Ferrer se nevzdal a v následujících setech Štěpánkovi rozhodující krok k výhře nedovolil a nakonec po více než čtyřech hodinách vyhrál 3:2. Tím se českým hráčům sen o tenisovém Naganu velmi vzdálil. ,, Odešel jsem z hlavy vzhůru, dal jsem do toho všechno, bohužel to nedopadlo tak jak jsem chtěl. ´´ svěřil se po boji Radek Stěpánek.
Do sobotní čtyřhry proti Lopezovi a Verdascovi nastoupili Berdych se Štěpánkem a chtěli oživit české naděje na zisk salátové mísy. Bohužel se jim nepodařilo uhrát jediný set a tak česká naděje zhasla už v sobotu večer. Naopak Španělé mohli začít slavit. Podařilo se jim obhájit Davis Cupové prvenství. ,, Nečekali jsme, že vyhrajeme tak rychle. ´´ Poznamenal kapitán vítězů Albert Costa. Český tým nepropadal smutku, být druhý nejlepší na světě přece taky není k zahození. ,, Užijeme si zbytek finále a příští rok se o to pokusíme znovu. ´´ vzkázal fanouškům nehrající kapitán Jaroslav Navrátil. Zároveň dodal, že nevidí velkou šanci, že by Davis Cup mohli hrát jiní hráči než letos, a tak bude potřeba a Berdych se Štěpánkem byli zdraví a ve formě. Českým tenistům by mohl nahrát přízniví los. V březnu je totiž v úvodním kole čeká Belgie.

Mladoboleslavští dravci

Bratři Vrbatovi se oba narodili v Mladé Boleslavi. Tam také začaly jejich první hokejové krůčky. Hokejový bůh však každého zavedl trochu jinam. Starší Radim valí v kanadsko-americké NHL. Jeho mladší bratr David působí v českém Extraligovém celku BK Mladá Boleslav.
Sourozence k hokeji přivedl jejich otec, který s nimi začal chodit na tréninky na mladoboleslavský zimní stadion. Radim začal v pěti a David ve čtyřech letech. Oba hráli v mládežnických výběrech ve svém rodném městě. V juniorském věku se oba rozhodli odejít zkusit štěstí za velkou louži. Zatím co Radima v devadesátém devátém jako dvě stě dvanáctého hráče draftovalo Colorado Avalanche, David se v roce 2002 po jedné sezóně vrátil zpět do Čech. Tentokrát však do Sparty Praha. Do kádru pražského klubu se však nijak výrazněji natrvalo neprosadil. V roce 2007 se rozhodl odejít na Slovensko, kde hájil barvy Popradu a Zvolena. V roce 2008 si Mladá Boleslav v baráži zajistila postup do Extraligy a tak se v prosinci téhož roku David do svého mateřského klubu vrátil. Radim se mezitím snažil probojovat do kádru Colorada, kde mohl trénovat po boku takových velikánů jako Sakic a Forsberg. Nepovedlo se mu to a tak byl roku 2003 vyměněn do Caroliny. V tomto klubu vydržel do roku 2005, kdy se musel stěhovat do Chicaga. Natrvalo se v prvním týmu některého ze zámořských klubů usadil až ve Phoenixu pod vedením legendárního Wayneho Gretzkého. Po úspěšné sezoně se nechal zlákat vidinou lepší smlouvy k přestupu do Tampy. Očekávání však Radim v novém týmu nenaplnil a tak se v sezoně 2008/2009 objevil po boku svého mladšího bratra v rodné Mladé Boleslavi. Na závěr sezóny však jeho patriotství překazila chuť playoff přestup do Liberce kde nastupoval již za výluky v NHL. Radim je také českým reprezentantem a na kontě má dokonce zlato s MS 2005, které se při výluce konalo ve Vídni. Za národní mužstvo Radim nastoupil také ještě v letech 2003 a 2008. V letošní sezóně se starší z dvojice vrátil do Ameriky, kde se snaží navázat na své předchozí výkony opět v dresu Phoenixu Coyotes.
Jiří Vostatek

Duety mají své favority

Tentokrát nedělní večer na České televizi probíhal v rytmu country, folku a rocku. V tomto duchu se také stylizovali. Romantický nádech dali večeru například Zuzana Jandová a Petr Kotvald, když zvolili písničku píseň Hejna včel Jana Nedvěda. Svůj zpěv podtrhli retro doplňky a rázem se stali jedněmi z kandidátů na celkové vítězství. Výkon porotu velmi překvapil a poprvé v soutěži udělili nejvyšší počet bodů. Desítka Jandovou doslova roztřásla. Překvapili tentokrát i Jitka Zelenková a Jaromír Nosek anglickou písní You Must Have Been a Beautiful Baby, tedy v českém překladu Zloděj dobytka. Pekl Kolář si hověl v rockovém rytmu a Simona Postlerová rozjela netradiční taneční show. Pokud po ní v některém z diváku ještě zbyly zábrany, spolehlivě je odstranili Jana Boušková s Tomášem Traplem a jejich Jackson. V tomto případě ale nikoli Michael, nýbrž stejnojmenná píseň, kterou proslavil Johnny Cash. Naopak překvapivě propadli Ester Janečková s Kamilem Střihavkou. Nepovedené podání Oh! Darling, jedné z posledních písní Beatles, je odsoudilo k poslednímu místu v tomto kole. Stali se tedy po Marcele Březinové a Danielovi Rousovi druhým odstoupivším párem.

V soutěži tedy zůstává již jen šest párů, které se příště utkají v akčních rytmech rock-n-rollu a muzikálových písní. Možná ožije i Elvis.

Trapl málem v trapu

Už v minulém kole televizní soutěže Duety se Jana Boušková s Tomášem Traplem obávali vyloučení. Stejně tomu bylo i tuto sobotu. Trapl si už prý chystal závěrečnou řeč, ve které se chtěl mnoha lidem za své účinkování omluvit. Ani v šestém kole se ale nenaplnily jejich nejhorší obavy a světlo nad nimi zhaslo jako nad prvním párem.

Dvojice, která vždy překvapí neotřelým podáním svých písní, opět nezklamala. Na úvod zvolili známou píseň od skupiny Kabát Dole v dole. V záři oranžových reflektorů vystoupili v černých kabátech a jak řekl Trapl, píseň vytlačili na kopec, kde do ní kopli a ona se už dolů dostala samospádem. Po cestě nedošlo z pohledu diváků k žádné nehodě a odměnili je mohutným potleskem. Ne tak porota. Traplův bonmot o tlačení písně obrátili proti páru, porota by raději slyšela složitější píseň, na které by mohli své umění lépe ukázat. Snad proto dostali Boušková s Traplem v prvním kole 33 bodů, nejnižší hodnocení ze všech párů.

Druhé kolo pro ně z hlediska bodového přídělu dopadlo ještě hůře. Píseň Tentokrát se budu smát já sice postrádal jejich obvyklou doprovodnou show, to ale rozhodně neznamená, že by propadli. Přesto obdrželi pouze 31 bodů a v celkové součtu se octli na chvostu v pořadí soutěžících. Kvůli hlasům diváků ale nakonec odstoupili Zuzana Jandová a Petr Kotvald. Boušková s Traplem tak nadále zůstávají černými koni soutěže.

PŘÍSTAVAV PROCHÁZÍ PROMĚNOU

Lodní dopravu v Holešovicích čeká postupný útlum. Na její místo v současné době nastupují kanceláře a luxusní bytové domy.

Ty zde staví Lighthouse Group ve spolupráci se společností České přístavy. Část projektu nazvaného Prague Marina, která přiléhá k Jankovcově ulici, je již dokončena. Výstavba bytových domů a viladomů na protějším břehu by podle developera měla být zahájena v roce 2011. V plánu je i výšková budova naproti sídlu NKÚ. Na nové architektonické podobě přístavu spolupracovala dvě studia. Český ateliér ADNS zpracoval územní plán a navrhl dva z bytových domů. Podobu třetího domu vytvořilo Chapman Taylor, celosvětově působící britské studio. Jejich plán nepočítá pouze s novou výstavbou, souběžně probíhají i rekonstrukce historických přístavních budov, které mohou složit jako restaurace či obchody.

Mění se celá čtvrť

Praha tak následuje jiné světové metropole, jejichž přístavní čtvrti, dosud obydlené především dělnickým obyvatelstvem, mění svůj charakter. Asi první vlaštovkou v tomto ohledu byl známý taneční klub Mecca. Později se Holešovice, stejně jako londýnské či amsterodamské doky, staly centrem architektů a designérů. Své ateliéry tu mají Ladislav Lábus či studio Olgoj Chorchoj, nedaleko sídlí galerie současného umění DOX. Tomáš Poucha ze společnosti Konsepti, prodávající designový nábytek, řekl pro Týden: „Chceme v Holešovicích vytvořit pražskou obdobu londýnského Soha. Každý, kdo sem přijde, bude vědět, že to zde žije a někam směřuje.“ Dnes to tu žije všudypřítomnou přestavbou bývalých průmyslových objektů v byty, na níž se podílí i taková jména jako Frank O. Gehry, autor Tančícího domu.

Remorkery zmizí

Přístav, který svůj největší rozvoj zažil v předválečné době, zůstane částečně zachován. Investor Lighthouse Group jej ale hodlá přebudovat. Měl by sloužit pouze pro rekreační plavidla, větší lodě by zde směly kotvit jen nouzově, například během povodní. Společnost České přístavy, dřívější vlastník přístavu a současný spoluinvestor celého projektu, přesune své aktivity do jiných svých přístavišť. Překladiště kontejnerů je již od roku 2002 přeloženo do mělnického přístavu. Uvažuje se také o rozšíření Přístavu Radotín, který by mohl ten holešovický nahradit. Těžko si ale představit nákladní lodě připlouvající do Prahy ze severu, které by musely překonat historické centrum města.

Duety: Bernatský a Janů bodují !

Sobotní večer v České televizi se rozběhl v rytmu soulu a swingu.Toho to úkolu se nejlépe zhostili sportovní komentátor Vojtěch Bernatský a zpěvačka Petra Janů Temperamentní Janů roztančila sál a Bernaský přímo skokem odstartoval jejich energické vystoupení. Bernatský jenž má hudební zkušenost, kdy založil s Petrem Svěceným skupinu RET a moderoval zábavní pořad Neuvěřitelný svět rekordů a kuriozit se jistě projevila na jeho vystoupení. Janů která začínala v semaforu a album Motorest jí dovedlo získání bronzového a o rok později stříbrného slavíka.Byli tetokrát bez pochyby nejzábavnějším párem.Zazářili s písní Sedmkrát od skupiny Black Milk.U poroty vzbudila velmi příjemnou reakci a to udělení nejvyššího počtu bodů. Příští tentokrát nedělní večer bude ve znamení country, uvidíme jak naše hvězdičky zazáří!

Hvězdné duety dozpívali ke konci!

Minulá sobota v České televizi byla plná napětí, televizní diváci rozhodli kdo se stane králem a královnou hvězdných duetů.Sympatický sportovní komentátor Vojtěch Bernatský a zpěvačka Petra Janů oslovil diváky a porotu romantikou v podobě již zpívané písně Párkrát mlčet z muzikálu Fantom opery a sál roztančili hitem Sedmkrát od skupiny Black milk.Jako třetí píseň si vybrali, kupodivu píseň svého soupeře Petra Koláře Jednou nebe zavolá. Bernatský a Janů doslova odloudili diváky Simoně Postlerové a Petru Kolářovi. Bernaský okouzlil svým šowmenstvým a krásným úsměvem, což přispělo k zasílání hlasů ženské části diváků .Vítězství nebylo překvapením, Bernatského hudební zkušenosti jistě předpovídali úspěch v soutěži a soulad páru byl již patrný od začátku.
Postlerová a Kolář zazpívali píseň Tam za vodou v rákosí..Tentokrát si Česká televize připravila překvapení a to netradičně pojatou píseň obou moderátorů pořadu.Jejich terčem se stala píseň Klíč ke štěstí, kterou v originále zpívá Marie Rottrová a Jiří Bartoška.V této písni si moderátoři vyměnili role.Háma zazpíval Rotrovou a za Bartošku byla tentokrát Kostková. Všechny vypadlé páry se setkali opět na jevišti Daniel Rous a Marcela Březinová, Ester Janečková a Kamil Střihavka, Jaromír Nosek a Jitka Zelenková, Pavel Zedníček a Radka Fišarová, Zuzana Jandová a Petr Kotvald, Jana Boušková a Tomáš Trapl se nakonec rozloučili společnou písní od Johna Lennona Happy Chrismas.

Hvězdné duety byli od začátku kopií z dílny stanice BBC jenž předcházel obdobný pořad s názvem StarDance …když hvězdy tančí.Hvězdné duety neměli konkurovat teangerovské Superstar. V porotě zasedli novinář, textař a producent Michael Prostějovský, hudebník Ota Balage, zpěvačka Linda Finková a kytarista Lubomír Brabec. Sledovanost nebyla opět malá něco okolo 900 000 diváků Soutěžící se utkali v různých hudebních žánrech jako pop, rock, soul, country nebo swing .Oproti StarDance si lidé mohli zanotovat své oblíbené písně spolu se soutěžícími.Řadu z nás to doma roztančilo a to zejména v známých dynamických písních.Překvapením soutěže bylo jistě vypadnutí Radky Fišarové a Pavla Zedníčka ti se špatným výběrem písně nasměrovali na brzké vypadnutí.

Hvězdné duety září na jedničku!

V Sobotu se na České televizi uskutečnil večer plný hvězd.Přímý přenos jenž vyústil vleklým přípravám, nezklamal. Pod taktovkou zkušených moderátorů Terezy Kostkové a Aleše Hámy byl příjemnou změnou. Neubíral na vážnosti, naopak dával večeru ten správný náboj.Osobnosti které se nevěnují hudbě se svěřili do rukou zpěvákům populární hudby.Divákům se představilo osm soutěžních párů.Večer zahájila okouzlující Petra Janů a sportovní komentátor Vojtěch Bernátský. Výkony soutěžích byli spíše vyrovnané. Příjemným překvapením byl soutěžní pár Petr Kotvald a Zuzana Jandová, která do soutěže vstupovala
s velkými obavami, přesto předvedla jeden s nejlepších výkonů.Divácky úspěšnou volbou bude jistě spojení Radky Fišarové a Pavla Zedníčka, kteří byli nezábavnějším a nejvyrovnanějším spojením.O tom ale už rozhodne, příští sobotní večer.

Rockenroll party

Rockenrollovou party zkazila opilá divka

Praha- V Martinském paláci na Pražském hradě se v pátek 4. prosince konala velká party ve stylu rockenrollu. Mohli jsme si poslechnout rozjetou kapelu The Breakers, stejně jako známé DJ‘s , kteří nás provázeli celým večerem. K vidění byla spousta zajímavých kostýmů, ve kterých hosté přišli. Bohužel také k vidění byla rvačka způsobená mladou slečnou pod vlivem alkoholu.

Rockenroll, hudba, která hrála po celý večer, naladila naprosto skvělou atmosféru. Spousta mladých i starších lidí se dobře bavila, tančila a všichni si navzájem mohli závidět úžasné kostýmy. Dívky s vyčesanými účesy většinou měli puntíkované šaty v pase sepnuté výraznými pásky, muži se nejspíš, co se týče oděvů, inspirovali filmem Šakalí léta.
Zábava byla v plném proudu, pánská kapela The Breakers hrála tím stylem, že všichni byli unešení. Bohužel pouze do chvíle, kdy se v podstatě kvůli maličkosti rozbouřila hádka a následně se začali všichni rvát. To všechno se stalo kvůli mladé dívce, která byla pod vlivem alkoholu. Zatím, co čekala na baru na svou objednávku, rozhodla se sáhnout za bar pro jednu z láhví s alkoholem a vypít její obsah. Její čin se samozřejmě barmanovi Honzovi Řehounkovi příliš nelíbil, tedy jí nepříjemným hlasem odmítl vrátit peníze. Začali se hádat a dívka mu do obličeje hodila hrst drobných mincí, sice nepříjemné, ovšem mnohem nepříjemnější bylo, když po malé chvíli po něm hodila i skleničku. Trefila se mu přímo do obličeje, sklenice se roztříštila a rozsekla barmanovi čelo. Pár střípků se mu dostalo i do očí, ale naštěstí to šlo vypláchnout.
Tuto záležitost spousta lidí začala řešit. Potom, co někdo chytil mladou dívku, aby se uklidnila, začala se sebou házet a najednou tam bylo pár lidí v sobě. Pak nejspíš chodili mladí muži na pomoc, ale skončilo to tak, že se začali prát snad úplně všichni.
Situaci vyřešila až ochranka, která od sebe odehnala všechny, co se prali. Dívka byla z paláce vyhozena, ale ještě se snažila dovnitř dostat. „Tak já se všem omluvím“, řekla ochrance ještě před tím než jí úplně vyhodili. Omluva by ovšem asi nestačila, ona sama lehce zranila tři lidi. Tak vážné, aby se volala sanitka, to nebylo, ale vůbec se to stát nemuselo. Zraněný barman už pracovat nemohl.
Incident zkazil spoustě lidí zábavu, ale ne na dlouho. Po chvíli se hosté zase začali bavit. Začala hrát hudba od DJ’s , například DJ Still, Stereotype nebo Yarri. Ti vědí, jak naladit tu správnou notu.
Také bylo možné hrát tombolu, její vyhlášení bylo kolem půlnoci. Hlavní výhrou byla elektrická kytara a to i s combem. Z této ceny mohl mít velkou radost mladý muž, který se jmenoval Filip. Chvíli nato bylo i vyhlášení nejlepšího rockenrollového kostýmu. Vyhrála dívka, která se jmenovala Alena. Opravdu bychom si ji spletli s dívkou z padesátých let, její kostým byl naprosto dokonalý.
Až na ten nepříjemný incident to byla fain párty, člověk se tam mohl vžít do doby, kdy rockenroll byl hitem.

Introspekce

Filosofie

Předvánoční shon

Je 20. prosince. Ráno vstávám, vařím si svou kávu a začíná mi docházet, že vlastně nemám nakoupené dárky. Vlastně ještě ani nevím, co komu dám. Mám poslední den nato, abych vyrazila na nákupy, zítra jdu do práce, pozítří taky, takže všechno musím stihnout dnes. Půjdu sama, ani se někoho nebudu ptát, jestli nechce jít se mnou. Stejně by mě kdokoliv jen zdržoval. Dopiju kávu, spáchám hygienu a vyrazím.
Jedu do nákupního centra na Andělu, už v tramvaji se rozčiluju nad tím, kolik je v ní lidí. To ještě ale nevím, jak to bude vypadat uvnitř bývalého Carrefouru.
Asi mám špatnou náladu. Procházím kolem stánků na Vánočním tržišti a zase se rozčiluji nad davy lidí, a také nad tím, jak potkávám podivné existence, které po mě chtějí peníze nebo cigaretu. Jednou to ještě pochopím, ale můj pocit je ten, že si mě snad vybrali a čekají jen a jen na mě, abych jim něco dala.
Už vidím vchod od obchodního domu a nestačím se divit, kolik se tam cpe lidí. No, co bych taky čekala o víkendu pár dní před vánoci. Myslím, že tohle ale rozhodně ne. Dobrých pět minut mi trvá, než se vůbec dostanu dovnitř. Co se to děje? Kde se všichni ti lidé vzali? Uvnitř jdu už docela dlouho mezi těmi davy a zjišťuji, že jsem vlastně ještě ani nevlezla do žádného ochodu a už jsem zase rozčílená. V obchodech, které mají kapacitu deset lidí, je lidí třicet. Z toho jich dvacet čeká ve frontě a deset jen stojí a kouká, protože se stejně nemůžou pohnout. Vlastně je všechny obdivuji. Já bych ani nepřešla práh toho obchodu, i kdyby se mi sebevíc něco líbilo, třeba jen ve výloze.
Jdu tedy dál, ale všude to vypadá úplně stejně. Dokonce se přistihuji, jak se rozčiluju nahlas. Proto na mě taky lidé koukají. Opravdu nahlas nadávám. V tuhle chvíli bych vánoce zrušila, stejně je to v dnešní době snad jen komerční svátek. Vánoce mají být v poklidu, přitom se každý jen stresuje.
Nemůžu si pomoct, ale na tohle nemám, dneska to vidím tak, že se na nakupování vykašlu. Přece jen mám ještě 23. prosince volno. Rozhodně to nebude vypadat tak jako dnes. Otáčím se zpět k východu, a musím z toho přelidněného prostředí zmizet. Opět mi trvá pěknou dobu, než se odtamtud dostanu. Když jedu tramvají domu, zase se rozčiluju, tentokrát ale na sebe, protože sem nic nepořídila.
Doma je klid, koukám na televizi, ve které nic nedávají a vůbec mě to nebaví. Stejně se jen tak válím, a sem ráda, že nemusím nic dělat. Když večer začnou zprávy, téměř celé jsou jen o tom, jak dnes bylo každé nákupní centrum přeplněné. Neděle, všichni vyrazili nakupovat. Ze dneška se stal den, kdy šlo nakupovat nejvíc lidí, den, kdy obyvatelé republiky utratili nejvíce peněz za celý rok. A já jsem si musela vybrat na nákupy zrovna dnešek.




Soňa Vošahlíková, 1. ročník

Postup Jandové a Kotvalda

Duety- Kotvald s Jandovou postupují

Ve druhém díle pořadu Duety aneb když hvězdy zpívají už se včera vyřazovalo. Soul a swing, to bylo téma, na které nám osm soutěžních párů zazpívalo. Tyto ne zrovna jednoduché žánry naši zpěváci a nezpěváci vesměs zvládli dobře. Jedna dvojice ale musela z kola ven. Tou se stali Daniel Rous a Marcela Březinová s nejmenším počtem bodů a diváckých hlasů. Sedm párů tedy pokračuje dál. Mezi nimi jsou i Petr Kotvald a Zuzana Jandová.

Dvaadvacetiletá loňská miss České republiky Zuzana Jandová už se zpěvem tak trochu zkušenosti má. Jako malá zpívala ve sboru. Zuzana říká, že nebyla tolik ambiciózní, spíš byla v pozadí. Od té doby si donedávna zpívala leda tak ve sprše nebo když byla veselá či smutná. Ale díky sboru nemá absolutně žádný problém pamatovat si texty písní.

Mezi soutěžícími je krásná modelka nejmladší. Jejím snem je vystudovat Karlovu univerzitu, tak doufejme, že se jí to podaří. Asi jako každý, měla velké obavy, jak soutěž bude vypadat, zatím si mezi ostatními stále připadá jako černá ovce. Ale potom, co se jí vyplnilo přání nevypadnout v prvním kole, se jí určitě sebevědomí zvýšilo.

Se Zuzanou ve dvojici je padesátiletý zpěvák Petr Kotvald. Pochází ze Žatce. Jako malý také chodil do sboru a byl v chlapecké kapele Motor. Běhel života nazpíval mnoho alb a je známý především písní Holky z naší školky, kterou nazpíval společně se Standou Hložkem. Nyní je to sólový zpěvák. Přes dvacet let nezpíval duet, takže zpívat ve dvojici pro něj není už tak aktuální. Mezi jeho koníčky patří zahradnictví a rekonstrukce bytových prostor.

Skoro až legrační dvojice ve druhém kole Duetů zazpívala píseň od Johna Summerse Bad girls. Zuzana, která je o několik centimetrů vyšší než Petr, si pro jistotu vzala ještě vysoké podpatky. Takže oproti svému kolegovi, který by mohl být jejím otcem, byla skoro o hlavu větší. A to ještě měla opravdu extravagantní účes vyčesaný nahoru. Podle slov moderátora Aleše Hámy spolu vypadali jako jaderný reaktor před výbuchem. Píseň zazpívali dobře, porota z nich byla nadšená. Ohodnoceni byli krásnými 28 body a postupují tak do dalšího kola. Na to se můžeme těšit příští víkend, výjimečně ale v neděli ve 20:00 na čt 1.

Soňa Vošahlíková, 1. ročník

Škola-základ života (fejeton)

Již od dětství náš život ovlivňuje mnoho faktorů. Jsou jimi rodiče, kamarádi, náš domov, ulice, ve které žijeme a také škola, kterou navštěvujeme. A ať už chceme, nebo ne, v každém z nás školní léta něco zanechají.

Moje první školní vzpomínka, pochází z doby, co jsem jako předškolačka plácala na pískovišti bábovky. Kdoví proč mi sousedovic Klárka tenkrát vysypala ten kyblíček písku na hlavu. Pro mě to však bylo první ponaučení do života: „Nikdy neplácej bábovičky s nepřítelem.“

Druhá vzpomínka je z hodiny výtvarné výchovy na prvním stupni základní školy. Plna nadšení a radosti z vlastní práce jsem odevzdala učitelce výkres. „To je ale krásný stůl!“ rozplývala se. Zklamaně jsem odešla a svůj obrázek s názvem „Kůň na rozkvetlé louce“ jsem roztrhala a hodila do koše. Z tohoto zážitku jsem si odnesla své druhé ponaučení: „Tvou práci nikdy nikdo neocení tak, jako ty sám.“

Třetí vzpomínka je ze školního výletu. Bylo léto, horko a my jsme se škrábali kamenitou pěšinou na nějakou polorozpadlou pevnost. Po úspěšném zdolání tohoto výstupu nás paní učitelka vyzvala, abychom si vybalili svačinky a odpočinuli si. Jaké však bylo moje zděšení, když jsem si uvědomila, že moje houska se sýrem a jablko ještě stále leží doma v kuchyni. Marně jsem loudila na spolužácích jejich plněné bagety, řízky s chlebem a broskve. Nikdo se nepodělil o jediné sousto. Tehdy jsem přišla na třetí ponaučení: „Svoji svačinu ti nikdy nikdo dobrovolně nedá. A proto se v životě vždycky spoléhej jen sám na sebe.“

Ve vyjmenovávání zážitků a ponaučení bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho. A mnozí z vás by mě mohli doplnit vlastními zkušenostmi. Škola nás totiž učí nejen číst, psát a počítat, ale také to, jak žít. Můžeme se v ní setkat se zradou, nespravedlností, lží nebo naopak s radostí, novými přáteli a úspěchem. Málokoho z nás bavilo chodit do školy, učit se a psát písemky. Ale ať se nám to líbí nebo ne, škola je určitě alespoň z části základ našeho života.

Doprava (fejeton)

Když jsem dnes ráno nastupovala do autobusu, který mě měl odvést do školy, zamyslela jsem se nad tím, že téměř každý obyvatel našeho města je nucen k přepravě z místa na místo využít městskou hromadnou dopravu. Vzhledem k tomu, že i obyčejná cesta autobusem může být někdy dobrodružství, rozhodla jsem se sepsat krátký rychlokurz cestování pro ty, kteří si v těchto situacích nejsou ještě úplně jistí svým jednáním. A protože nebydlím v centru Prahy, zaměřím se ve svém textu především na autobusy příměstské, se kterými mám bohaté zkušenosti.

Rada první: Neopovažujte se přijít na zastávku včas. Autobus tam stejně nebude. Pokud přijede jen s pětiminutovým zpožděním, můžete si gratulovat. Dnes máte šťastný den.

Rada druhá: V žádném, případě si nezapomeňte doma chrániče na kolena a lokty a přilbu na hlavu. Vřískající dav, deroucí se do autobusu hlava nehlava, by vám mohl ublížit.

Rada třetí: Promluvit na řidiče je životu nebezpečné. A co teprve, kdybyste se snad odvážili požádat jej o jízdenku! V lepším případě vás zpraží vražedným pohledem, důležitě přepočítá drobné a podá vám umačkaný lístek, na kterém později můžete nalézt zbytky snídaně, kterou konzumuje během jízdy. V horším případě půjdete dnes do práce pěšky.

Rada čtvrtá: Pokud nenastupujete na některé z prvních zastávek, zapomeňte na místo k sezení. Pokud ano, měli byste už na začátku jízdy začít přemýšlet nad tím, jak dostanete tu záhadnou skvrnu z vašich úplně nových kalhot.

Rada pátá: Po prvních minutách jízdy pravděpodobně řidiči zazvoní mobil a on jej bez výčitek zvedne. Ovládání vozidla je nyní ve hvězdách, jelikož řidič drží v jedné ruce mobil, a ve druhé již zmíněnou snídani. Nestyďte se proto v prudších zatáčkách chytit vašeho nejbližšího spolujezdce za ruku. Pravděpodobně vám i on bude za tuto drobnou záchranu vděčný. A navíc, pokud se přece jen stane, že neudržíte rovnováhu, alespoň se nebudete po zemi válet sami.

Rada šestá: Jestliže patříte mezi šťastlivce, kteří jízdu přežili, nemyslete si, že je všemu zlému konec. Nyní vás čeká to nejtěžší. Výstup ven z vozidla. Všichni, kdo se ještě před chvílí prali o místa k sezení, se teď perou znovu, tentokrát o to, kdo bude první venku. Raději vyčkejte a vystupujte mezi posledními. Nečekejte však příliš dlouho. Řidič totiž stále telefonuje, a tak si možná ani nevšimne, že posledních 5 cestujících je ještě ve voze. S klidem zavírá dveře a chystá se k odjezdu. Vyděšení cestující nemají jinou možnost, než skočit skrz stále užší otvor dveří po hlavě ven.

Je dost pravděpodobné, že po této jízdě se ocitnete na chodníku, nohy se vám budou podlamovat, a vy budete marně přemýšlet, kam máte namířeno, a kdo vlastně jste. Proto myslím, že je na čase zvážit, zda se nebudete pro příště řídit mou poslední radou: Nežli absolvovat znovu tuto jízdu smrti, přivstaňte si a jděte raději pěšky. 20 kilometrů není zas tak moc. A alespoň vás může těšit, že jste udělali něco pro své zdraví.

Zákon schválnosti (fejeton)

Určitě to všichni znáte. Někam hrozně spěcháte, nebo vám na něčem hodně záleží, a najednou se stane něco nepředvídatelného. Něco, co vám zkříží všechny plány. Ano, tak tomu se říká zákon schválnosti.

Čím to asi je, že zrovna, když spěcháte na důležitou schůzku, autobus má zpoždění, tramvaj výluku a metro je přeplněné? Jak to, že se učíte na zkoušku a jedinou otázku, kterou vynecháte, si následně vylosujete? A proč padá chleba vždycky namazanou stranou dolů? Zákon schválnosti je prostě všude a hlavně vždy, když se nám to nehodí. „Já mám ale smůlu,“ říkáme si. Ale zkusme se na něj podívat z druhé stránky. Co kdyby nám vždycky všechno vyšlo podle plánu? Nebyla by to trochu nuda? Nemohlo by nás nic překvapit, neexistovala by náhodná setkání.

V dnešním uspěchaném světě musí být všechno přesně, včas a v pořádku na správném místě. A tak lidé chvátají po ulicích, aniž by se kolem sebe pořádně rozhlédli. Možná je to chyba. Možná by občas stačilo se na chvíli zastavit a otevřít oči. Třeba bychom si pak všimli nějaké malé drobnosti, která by nás rozesmála, nebo zahřála u srdce a na chvíli rozptýlila od běžných starostí.

Proto až vám příště ujede autobus, tramvaj, nebo metro, nebuďte otrávení. Naopak. Mějte radost, že máte chvíli klid. A třeba nakonec přijdete na to, že takový zákon schválnosti není zas až tak špatná věc.

„Líbačka“ od začátku do konce - Ulrich

„Líbačka“ od začátku do konce

Poslední sobotu před Štědrým dnem se rozhodlo o vítězi zábavného pořadu „Duety… když hvězdy tančí“. Vítězem se stal pár s číslem jedna, Vojtěch Bernatský a Petra Janů.

Už při prvním kole jsem si tajně vsadil na vítězství právě tohoto dua, které zaujalo svým sebevědomím a někdy až tzv. „cukrovým“ vystupováním. Vojta Bernatský se od začátku nebál dát najevo sympatie, které chová ke své pěvecké partnerce. Lehké obětí, polibky, neustávající smích a někdy tzv.“rockerský chraplák“. Zdá se, že to je ten pravý recept jak zapůsobit na diváka České televize.

Ale pár se startovním číslem jedna nebyl jediní, který zvolil tuto strategii. Pusinky na tvář, na ruku, na čelo, do vlasů, do diváků, moderátorům, kolegům, rodinám a těm, kteří vlastní mobilní telefon. Zkoušeli to všichni soutěžící, ale vítězové „Duetů“ Petra a Vojta asi nejokatěji. Snad jediný kdo si neprošel tímto očistcem byla porota, která se kryla, relativně v bezpečí, za soudcovskou lavicí.

V době plné chřipek, jak prasečích tak normálních, se nezdá moudré takto se vystavovat nebezpečí. Vystupujícím můžeme položit jednoduchou otázku: „Stojí za to takhle riskovat?“. A stejně lehce jim můžeme odpovědět: „Určitě ne!“. Proboha radši chraňte svoje zdraví a fanoušky už nenuťte do vašich „líbaček“!

Jako divák bych tento fenomén určitě nepodpořil a radši bych se více zaměřil na tvrdou dřinu, která se skrývá za celým pořadem.

Kolo od kola bylo na vystupujících vidět a hlavně slyšet jejich pěvecký posun vpřed. Taková Simona Postlerová, která v prvním pořadu nezazpívala snad jediný čistý tón, to zcela zaslouženě dotáhla až do finále. Spolu s Petrem Kolářem, co se vyklubal jako výborný učitel, vytvořili kompaktní pár plný energie a ve finálovém večeru byly rovnocenným soupeřem pro právoplatné vítěze.

„Čerstvý tatínek“Petr a Simona v „Duetech“jedou dál - Ulrich

„Čerstvý tatínek“Petr a Simona v „Duetech“jedou dál

Praha – Sobota večer za námi a s ní i „Duety…když hvězdy zpívají“. Tentokrát je pod drobnohledem duo s číslem sedm, Petr Kolář a Simona Postlerová.

V šestém kole každý pár zpíval dvě písničky libovolného žánru a Petr se Simonou se rozhodli jako první zazpívat od světoznámých Beatles „Can't Buy Me Love“ ve swingovém provedení. A i když Petr Kolář není žádný swingař, jak sám tvrdí, od poroty dostali se Simonou nejvíce bodů za první vystoupení a s hesly jako „byl to nátěr“ nebo „zařezávalo to výborně“ se odebrali na „Duety bar“.

Petr Kolář, jako čerstvý tatínek malého Honzíka, dostal od Aleše Hámy špunty do uší, což je prý dárek určený hlavně pro novopečené táty. Aleš, jako zkušený otec synka Jáchyma, určitě ví, že se špunty budou hodit.

Druhá skladba, kterou nazpíval v jedinečném provedení Jiří Schellinger, a v sobotu večer taky duo Postlerová, Kolář, byla píseň s názvem „Holubí dům“. Simona se snažila, aby skladba zůstala ve své původní kráse a Petr, jako zkušený rocker, který na Holubí dům v pubertě „balil“ holky, podal rozhodně velice procítěný výkon.

Ota Balage s druhou písní tohoto páru nebyl spokojený a vytýkal oběma účastníkům „ztracené tóny“. V konečném součtu ale Petr se Simonou dostali krásných třicet dva bodů a v hodnocení od poroty byli opět ve vedení.

Simona s Petrem se dostali do poslední trojice párů, která si to v příštím kole rozdá o vysněné finále. V soutěži se kromě Simony a Petra stále drží páry Bernatský / Janů a Boušková / Trapl. Bude to boj až do konce a nám nezbývá než jen hlasovat a držet palce svému NEJ páru.

Josef Ulrich